Pohádkový adventní kalendář
Kniha „Pohádkový Adventní Kalendář“ zpříjemní dětem čekáni na Vánoce a zároveň je poučí o Vánočních tradicích a zvycích. Obsahuje 24 tematicky zaměřených příběhů, kdy děti mohou s rodiči dělat totéž, co si ten den přečtou. Děj knihy je zasazen do Jičína a jeho okolí. Děti jdou krmit pejsky v útulku pod Zebínem nebo rozsvěcují stromeček na Valdštejnově náměstí. Ilustrace ke každému příběhu, obsahuje schovaný dárek, který mohou děti při četbě hledat. Adventním časem je provází Šimon a Anička, kteří se občas pošťuchují a vznikají tak vtipné situace, které děti baví. Kniha je určena pro děti od 3 let.
K Adventnímu Kalendáři je též připraven pracovní sešit, kde děti budou dokreslovat nebo vybarvovat stejné obrázky, jako v knize.
1. Perníčky
2. Adventní věnec
3. O svatém Františku
4. Barbora
5. Krmítko pro ptáčky
6. Mikuláš, čert a anděl
7. Rozsvěcení vánočního stromku na náměstí
8. Píšeme dopis Ježíškovi
9. Výlet do lesa za zvířátky
10. Čerti ještě nezalezli
11. Jmelí
12. Hurá, napadl sníh!
13. Svatá Lucie, noci upije
14. Návštěva pejsků v útulku
15. Jdeme se podívat do lesa
16. O svaté Albíně schovej se do skříně
17. Pečeme cukroví u babičky
18. Krmení ptáčků
19. Vánoční trhy na náměstí
20. Třesu, třesu bez…
21. Zimní slunovrat
22. Jak jsme pouštěli lodičky z ořechů
23. Jak to tenkrát bylo
24. Štědrý den
13. Svatá Lucie noci upije
„Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá.“ „Co to znamená, mami?“ptá se Andulka. „To znamená, že dnes je 13. prosince a všechny Lucie mají svátek a taky že to vypadá, že den je stále kratší a noc delší. Je to takový temný, kouzelný a záhadný čas, kdy se dějí všelijaké věci. Lidé uklízí a připravují se na Vánoce.“ Šimon uklízí nádobí ze stolu a dodává: „Škoda, že není tak kouzelný, že by se to nádobí uklidilo samo. A taky umylo.“
„Hmmm, to by asi nešlo, protože na svatou Lucii se všechny čarodějnice shromažďují na Radhošti k ďábelským rejům, takže na nádobí nemají čas,“ povídá mamka. „Mami, neříkej to, já se bojím,“děsí se Anička. „No a proto je tu Lucie, ochranitelka proti čarodějnicím. A abychom to měli jisté, že se nám nic zlého nepřihodí, sníme každý kousek česneku, aby na nás čarodějnice nemohly. Ostatně česnek pomáhá proti všem černým silám. Tu máte.“ Mamka dala dětem i sobě každému stroužek česneku hlavně taky proto, že ví, že je zdravý a vypálí bacily. „Fůůůj, to pálí,“ křičí Šimon. „Ano, ale zdravě,“ na to mamka. Anička česnek opatrně olizuje. „Tak dobře, já vás vysvobodím. K večeři si uděláme topinky.“
Každý si šel po své práci, venku černočerná tma a nálada doma poněkud stísněná. Najednou se ozvalo zaklepání, spíš zabušení na dveře „Buch, buch, buch!“ Děti se lekly. „Mamííí, já se bojím,“ ječí Anička, Šimon se bojí taky, ale snaží se to nedávat najevo. „Kdo je?“ jde mamka ke dveřím. „Lucka,“ ozvalo se za dveřmi. Maminka otevřela. Ve dveřích stojí bílá postava s bílým obličejem a vařečkou v ruce. „Já jsem svatá Lucie, ta co noci upije a jdu zkontrolovat, zda máte uklizeno a kdo nemá, toho klepnu vařečkou,“ povídá ponurým hlasem. „Pojď dál, Lucko,“ usmívá se úplně v klidu mamka. Lucka proběhla dětem pokoje, mamce kuchyň a spokojeně povídá: „Dobrý, máte štěstí, nikoho neklepnu.“ „No bodejť, však jsme taky celý den uklízeli, když je té Lucie. Dáš si kávu, Lucko?“ ptá se jakoby nic mamka. „Dám,“ odpovídá hlubokým hlasem Lucka.
Děti se raději samy uklidily do pokoje, protože jim pohled na podivnou postavu vůbec nebyl příjemný. Když se zavřely dveře, Šimon povídá: „No to už je hrozný tenhle měsíc, nejdřív Barbory, pak Mikuláš, anděl a čert, pak čert za komínem a teď zas Lucie, už toho je fakt moc. To jeden neví, kdy na něj co zas vybafne.“ Andulka zamyšleně odpovídá: „Máš pravdu Šimí, však mamka říkala, že prosinec je nějaký kouzelný. Ale je zvláštní, že si mamka s tou divoženkou ještě dává kafe.“ Děti si ani nehrály, jak byly zaražené, když tu najednou slyšely cvaknout dveře. Vyhrnuly se za maminkou. Lucka byla pryč.
„No mamí, taky sis s ní nemusela dávat kafe,“ povídá káravě Šimon. „To teda,“ přisadila si Andulka, „leze nám tu po bytě a ty ji ještě hostíš.“ „Ále děti, vždyť to byla Lucka Novotná od vedle. Co bychom si spolu nemohly dát kávu? Je to fajn holka. Vy jste ji nepoznali?“ „A proč byla tak vymaškařená?“ ptaly se vykuleně děti. „To jsme se spolu domluvily, chtěla jsem, abyste poznali tu tradici, jak Lucky chodily dům od domu tak před sto lety a kontrolovaly, zda mají lidé uklizeno a připraveno na Vánoce. My už uklizeno máme. Dobrá tradice, ne?“ Děti nemohly říct ani ň. Mamka je pěkně vypekla.
13. Svatá Lucie noci upije
„Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá.“ „Co to znamená, mami?“ptá se Andulka. „To znamená, že dnes je 13. prosince a všechny Lucie mají svátek a taky že to vypadá, že den je stále kratší a noc delší. Je to takový temný, kouzelný a záhadný čas, kdy se dějí všelijaké věci. Lidé uklízí a připravují se na Vánoce.“ Šimon uklízí nádobí ze stolu a dodává: „Škoda, že není tak kouzelný, že by se to nádobí uklidilo samo. A taky umylo.“
„Hmmm, to by asi nešlo, protože na svatou Lucii se všechny čarodějnice shromažďují na Radhošti k ďábelským rejům, takže na nádobí nemají čas,“ povídá mamka. „Mami, neříkej to, já se bojím,“děsí se Anička. „No a proto je tu Lucie, ochranitelka proti čarodějnicím. A abychom to měli jisté, že se nám nic zlého nepřihodí, sníme každý kousek česneku, aby na nás čarodějnice nemohly. Ostatně česnek pomáhá proti všem černým silám. Tu máte.“ Mamka dala dětem i sobě každému stroužek česneku hlavně taky proto, že ví, že je zdravý a vypálí bacily. „Fůůůj, to pálí,“ křičí Šimon. „Ano, ale zdravě,“ na to mamka. Anička česnek opatrně olizuje. „Tak dobře, já vás vysvobodím. K večeři si uděláme topinky.“
Každý si šel po své práci, venku černočerná tma a nálada doma poněkud stísněná. Najednou se ozvalo zaklepání, spíš zabušení na dveře „Buch, buch, buch!“ Děti se lekly. „Mamííí, já se bojím,“ ječí Anička, Šimon se bojí taky, ale snaží se to nedávat najevo. „Kdo je?“ jde mamka ke dveřím. „Lucka,“ ozvalo se za dveřmi. Maminka otevřela. Ve dveřích stojí bílá postava s bílým obličejem a vařečkou v ruce. „Já jsem svatá Lucie, ta co noci upije a jdu zkontrolovat, zda máte uklizeno a kdo nemá, toho klepnu vařečkou,“ povídá ponurým hlasem. „Pojď dál, Lucko,“ usmívá se úplně v klidu mamka. Lucka proběhla dětem pokoje, mamce kuchyň a spokojeně povídá: „Dobrý, máte štěstí, nikoho neklepnu.“ „No bodejť, však jsme taky celý den uklízeli, když je té Lucie. Dáš si kávu, Lucko?“ ptá se jakoby nic mamka. „Dám,“ odpovídá hlubokým hlasem Lucka.
Děti se raději samy uklidily do pokoje, protože jim pohled na podivnou postavu vůbec nebyl příjemný. Když se zavřely dveře, Šimon povídá: „No to už je hrozný tenhle měsíc, nejdřív Barbory, pak Mikuláš, anděl a čert, pak čert za komínem a teď zas Lucie, už toho je fakt moc. To jeden neví, kdy na něj co zas vybafne.“ Andulka zamyšleně odpovídá: „Máš pravdu Šimí, však mamka říkala, že prosinec je nějaký kouzelný. Ale je zvláštní, že si mamka s tou divoženkou ještě dává kafe.“ Děti si ani nehrály, jak byly zaražené, když tu najednou slyšely cvaknout dveře. Vyhrnuly se za maminkou. Lucka byla pryč.
„No mamí, taky sis s ní nemusela dávat kafe,“ povídá káravě Šimon. „To teda,“ přisadila si Andulka, „leze nám tu po bytě a ty ji ještě hostíš.“ „Ále děti, vždyť to byla Lucka Novotná od vedle. Co bychom si spolu nemohly dát kávu? Je to fajn holka. Vy jste ji nepoznali?“ „A proč byla tak vymaškařená?“ ptaly se vykuleně děti. „To jsme se spolu domluvily, chtěla jsem, abyste poznali tu tradici, jak Lucky chodily dům od domu tak před sto lety a kontrolovaly, zda mají lidé uklizeno a připraveno na Vánoce. My už uklizeno máme. Dobrá tradice, ne?“ Děti nemohly říct ani ň. Mamka je pěkně vypekla.